Uchování rodinného majetku českých firem

Češi již vybudovali mnoho prosperujících firem na světové úrovni. Firmy často existují už po celou generaci. Jejich majitelé však často odkládají myšlenku, co dál. Není příjemná.

Majetek s sebou nese zodpovědnost. Dobře nastrukturovat životaschopný systém a připravit platformu pro rozvoj rodinného majetku není jednoduchou záležitostí. Nejde totiž jen o nástupnictví v rodinných firmách. Je vhodné řešit celý trojůhelník „rodina - rodinná firma - ostatní rodinný majetek“. To vše je třeba vymezit, sladit a nastavit správné vazby.

Restrukturalizace rodinných firem a rodinného majetku stojí především na rozumném zachování chodu firmy, tedy na volbě a přípravě konkrétní formy firemního nástupnictví.

Možností je celá řada. Může jít například o předání firmy profesionálnímu managementu nebo, když má někdo štěstí, předání firmy potomkovi v rámci rodiny. Někdy však může být optimálním řešením raději prodej celé firmy nebo její části.

Tak jako tak, je vhodné nejednat ukvapeně, ale postupovat raději uvážlivě, plánovaně a efektivně. Pravdou nicméně je, že ve vyšším věku je plánování obtížné a naráží na mnohá - často složitě řešitelná - úskalí.

Kdy tedy začít uvažovat o předání firmy? Strukturu předání firmy si může člověk nastavit třeba i ve čtyřiceti letech - záleží na každém majiteli, jeho potřebách a preferencích. Uvažovat však ve třiceti letech o “rodinném nástupnictví” je naopak vcelku nesmysl - tedy vyjma rodin tzv. aristokratických, kde však rodinné nástupnictví vyřešil už otec, děd či praděd.

Nástupnictví a rodina

Asi většina podnikatelů si někdy představuje, jak jednou předá firmu své ratolesti. Kdy? Jak? Neexistují dvě stejné rodiny, tedy ani dvě stejné struktury.

“Krev” by nikdy neměla být tím určujícím kvalifikačním předpokladem pro řízení firmy. Na řízení firmy je potřeba jiných věcí.

Není výjimečné, že syn či dcera se stanou vlastníky firmy řízené profi-manažery. I tak může vypadat nastavení struktury nástupnictví. Potomci mohou být odpovědnými vlastníky a pomocí konkrétního modelu, třeba trustu, mít i rozumný přehled a vliv na chod společnosti, kterou však řídí najatý management.

V otázkách nástupnictví je mimořádně důležitá rodina. Nejsou to jen její jednotliví členové, ale jejich konkrétní vztahy a např. pochopení “proč on, a ne já”.

Rodina by měla mít rodinné sídlo, které bude sloužit k pravidelnému setkávání širší rodiny.

Další věcí může být snaha o založení tradice, zachování jména, artikulace rodinných hodnot, anebo dokonce až vytvoření tzv. rodinné charty či „Family Office“.

Majetek je často zdrojem rodinných rozporů a nedorozumění. Rozumné řešení výše jmenovaných aspektů může naopak přinést stmelení rodiny.

Ať se zvolí jakákoli cesta, je třeba stále přemýšlet nad hlavním smyslem akce, tj. nad tím, jak to udělat, aby se „rodinný“ majetek stal majetkem „rodovým“. Aby se pomalu nevytrácel, ale raději rostl a tak “rodu” dlouho vydržel.