Poslanecká sněmovna projednává novelu zákona o významné tržní síle. Novela pochází z dílny Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Má nenápadný cíl - zjednodušit Úřadu život. Rozšířit moc Úřadu. Vylepšit jeho pozici při vyšetřování a rozhodování. Učinit jeho rozhodnutí „neprůstřelnějšími“.

Přetažený závit?

Úřad se pokouší usnadnit si práci. Vypustil vlastní povinnost dokazovat, že řetězec vůbec má významnou tržní sílu. Nemusí už dokazovat, že řetězec má opravdovou sílu zlikvidovat dodavatele a zdeformovat trh. Úřad dokonce nemusí dokazovat ani to, zda mají šetřené praktiky řetězce vůbec nějaký dopad na trh a konkurenční prostředí.

Úřad tak - technicky vzato - může „terorizovat“ každý řetězec a jeho obchodní partnery i v případě, že šetřené praktiky v podstatě nemají na trh vliv.

Současný zákon postihoval pouze „soustavné“ zneužívání významné tržní síly. Jednorázové či bagatelní excesy ponechával mimo moc Úřadu. Tomu je konec - Úřad slovíčko „soustavně“ vypouští.

Škoda, že Úřad takto rezignuje na svou primární funkci - ochranu svobodné soutěže a potažmo i spotřebitele před nekalými praktikami enormně silných hráčů.

Naštěstí jde takovéto „usnadnění si“ života přes ústavní limity. Jsem přesvědčen, že Ústavní či Evropský soud každé rozhodnutí založené na tomto přístupu musí zrušit.

Zkrácení katalogu deliktů?

Předchozí zákon obsahoval sadu příloh a desítky, možná stovku, deliktů. Deliktů, které měl Úřad stíhat a potírat. Katalog to byl komplikovaný, směšný a hanebný.

Úřad se tedy rozhodl „zjednodušit a zpřesnit“ pravidla. Zrušil rozsáhlé přílohy. Nově je deliktů pouze devět. Přehledný soubor 9 deliktů však uvedl slovíčkem „zejména“ - tím dal volné pole působnosti fantazii a iniciativě úředníků. To je vždycky nebezpečné. Bude jen na úřednících, které praktiky schovají za toto nenápadné slovíčko. Každopádně Úřad tímto krůčkem podstatně zvýšil „právní nejistotu“ hráčů na trhu a snížil předvídatelnost dopadů regulace.

Mimochodem: myslím, že některé podmínky nemohou v praxi řetězce splnit. Úřad například (i) zakazuje „sjednat nerovnovážné“ podmínky s jednotlivým dodavatelem. Což by snad naznačovalo, že vůči různě silným dodavatelům lze nastolit zákaznicky individuální pravidla či systémy výhod. Jedním dechem ovšem regulace (ii) žádá socialistickou rovnost všech dodavatelů a zakazuje diskriminaci. Na individuální přístup, smluvní volnost při vyjednávání cen, slev, dodacích podmínek atd. tedy zapomeňme. Dodavatelé se musí připravit na argument řetězců: „my Vám nemůžeme vyjít vstříc - všichni musí mít stejné podmínky“. Kde toto vše pomáhá širší nabídce, nižší ceně a tedy nám zákazníkům? Těžko soudit.

A perlička na konec. Regulace kryje všechny velké podniky nakupující agrární vstupy. Jsem zvědav, zda bude Úřad tuto unikátní regulaci vynucovat i v tomto rohu trhu...

Závěr

Starý zákon je zmatený. Nový extrémně tvrdý. Který je lepší? Těžko říct. Oba zákony by měl Ústavní anebo Evropský soud zrušit. Klidně i bez náhrady - ten zákon totiž neměl nikdy existovat.

Řetězce by jej měly nasměrovat směrem ke svým největším dodavatelům. Cíleně jej porušit a požádat Úřad, ať zaujme názor. Není lepší způsob, jak ukázat, že „král je nahý“.